Vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze) je tlak vyšší než 140/90 mm Hg. Vysoký krevní tlak má až polovina osob starších 65 let.1 Vysoký krevní tlak namáhá cévní stěny a zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. Trvale vysoký krevní tlak může způsobit postižení některých orgánů, zejména srdce, ledvin a mozku.
Měření krevního tlaku
Krevní tlak je tlak krve na stěnu cévy, kterou krev protéká. Krevní tlak se měří tonometrem (tlakoměrem), který může být buď rtuťový nebo digitální. Výsledkem měření jsou dvě čísla oddělená lomítkem. První číslo vyjadřuje systolický tlak, tedy tlak při vypuzování krve ze srdce, druhé číslo vyjadřuje diastolický tlak, to je tlak při plnění srdečních komor krví. Krevní tlak se měří v torrech, což jsou milimetry rtuťového sloupce (mm Hg) na rtuťovém tonometru.
Krevní tlak se měří obvykle na paži nad loktem, v klidovém stavu a v sedě. Ruka musí být podložena, nejlépe ve výšce srdce, tedy např. stolem. Na paži se nasadí manžeta, která se naplní vzduchem, čímž dojde k zaškrcení tepny. Těsně pod manžetu umístí zdravotník stetoskop, kterým bude poslouchat srdeční tep. Vzduch z manžety se postupně vypouští a odečítá se hodnota tlaku ve dvou momentech:
- ve chvíli, kdy se tlak v manžetě a v tepně vyrovná a tepnou začne proudit krev, což se projeví srdečním tepem slyšitelným ve stetoskopu – odečítá se systolický tlak,
- ve chvíli, kdy se tep ve stetoskopu ztiší – odečítá se diastolický tlak.
Příčiny a rizikové faktory vysokého krevního tlaku
Primární (esenciální) vysoký krevní tlak
Primární vysoký krevní tlak je vysoký tlak, který nemá známou příčinu. Rizikové faktory primárního vysokého krevního tlaku jsou následující:
- věk – s věkem obvykle dochází k trvalému zvyšování systolického krevního tlaku. Diastolický tlak narůstá zhruba do 65 let, poté obvykle klesá (vysoký rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem je významným rizikovým faktorem cévní mozkové příhody a infarktu myokardu u starších pacientů),
- pohlaví – ve věku nad 50 je vysoký krevní tlak častější u žen, v nižším věku jsou častějšími pacienty muži,2
- obezita – obézní lidé mají vyšší riziko vysokého krevního tlaku,
- stres, nadměrná spotřeba alkoholu, kuřáctví,
- nadměrná spotřeba soli, nedostatečný příjem vápníku, hořčíku a kalia,
- rodinné dispozice – děti rodičů s vysokým krevním tlakem mají výrazně vyšší riziko vysokého krevního tlaku.
Sekundární vysoký krevní tlak
Jedná se o vysoký krevní tlak způsobený jiným onemocněním, je méně častou příčinou zvýšeného krevního tlaku. Nejčastěji bývá příčinou onemocnění srdce nebo ledvin. Příčinou vysokého krevního tlaku mohou být také vedlejší účinky užívaných léků.
Příznaky vysokého krevního tlaku
Vysoký krevní tlak obvykle nemá na začátku výraznější příznaky. Někteří pacienti si stěžují na trvalou bolest hlavy nebo zvonění v uších. Problémy se obvykle zhoršují při stresu nebo námaze. Při velmi vysokém tlaku dochází k postižení některých orgánů, zejména srdce, ledvin a mozku, může dojít i k poruchám zraku.
Diagnostika vysokého krevního tlaku
Pro stanovení diagnózy vysokého krevního tlaku je potřeba opakovaných měření krevního tlaku. Doporučuje se alespoň 6 až 9 měření při opakovaných návštěvách, nejlépe na obou pažích, v klidu a v sedě. Kategorie hypertenze ukazuje následující tabulka:
Kategorie hypertenze |
Systolický krevní tlak (mm Hg) |
Diastolický krevní tlak(mm Hg) |
Lehká hypertenze |
140 – 159 |
90 – 99 |
Středně těžká hypertenze |
160 – 179 |
100 – 109 |
Těžká hypertenze |
180 – 209 |
110 – 119 |
Velmi těžká hypertenze |
> 210 |
> 120 |
Zdroj: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Arteri%C3%A1ln%C3%AD_hypertenze
U některých pacientů se provádí tzv. Holterovské vyšetření, které spočívá v 24hodinovém měření tlaku při běžných aktivitách během dne.
Domácí měření tlaku digitálními tonometry má spíše doplňkovou funkci při sledování hodnot tlaku v průběhu léčby, popř. může pomoci objektivizovat hodnoty krevního tlaku u pacientů, kteří trpí tzv. syndromem bílého pláště a hodnoty krevního tlaku naměřené v ordinaci jsou u nich vyšší než v běžném životě.
Součástí vyšetření je obvykle také rozbor krve a moči.
Léčba vysokého krevního tlaku
Cílem léčby je snížení krevního tlaku na normální hodnoty, tj. pod 140/90 mm Hg. Podle posledních lékařských výzkumů3 se ukazuje, že optimální hodnoty krevního tlaku u starších pacientů mohou být vyšší než ty doporučované v mladším věku. To neplatí u diabetiků, u kterých mohou být optimální hodnoty naopak ještě nižší.
Režimová opatření:
- dostatečný pohyb – alespoň půl hodiny denně,
- snížení množství soli v potravě,
- zvýšení příjmu vápníku, hořčíku a kalia,
- umírněná spotřeba alkoholu, nekuřáctví,
- zvýšená spotřeba ovoce a zeleniny, nejlépe 0,5 až 1 kg denně,
- udržování zdravé hmotnosti.
Léky na vysoký krevní tlak:
U starších pacientů je nastavení farmakoterapie obtížnější než u mladších pacientů. Léky mají často nižší nebo vyšší účinek než u mladších pacientů a je navíc obtížné optimalizovat druh léčiva a dávkování vzhledem k jiným onemocněním a vzájemným účinkům s dalšími užívanými léky. Léky se obvykle nasazují postupně, od nižších dávek, které se postupně zvyšují při současné kontrole vývoje krevního tlaku. Obvyklá je kombinace více druhů léčiv a léčba je obvykle doživotní.
Zdroj:
1 Topinková, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vydání, dotisk. Praha: Galén, 2010
2 Litin, Scott, M.D. Mayo Clinic Family Health Book, 4. vydání, Rochester: Mayo Clinic, 2009
3 E. Topinková, M. Berková, T. Richter, Jsou cílové hodnoty pro léčbu arteriální hypertenze odlišné ve středním a vyšším věku?, časopis Geriatrie a gerontologie, 1/2014
Beers, Mark H., MD. The Merck Manual of Health & Aging, USA: Merck & Co., Inc.