Osteoporóza je onemocnění, při kterém dochází ke snižování hustoty kostní hmoty (řídnutí kostí) a ke změně struktury kostí. Následkem osteoporózy je vyšší riziko zlomenin.
Rizikové faktory osteoporózy
Hlavními rizikovými faktory osteoporózy jsou věk a pohlaví. Ženy jsou ohroženy více než muži a řídnutí kostí je u nich obvykle nejrychlejší v prvních několika letech po menopauze.
Další rizikové faktory:
- nedostatek pohybu,
- nízká hmotnost vzhledem k výšce,
- pozdější začátek menstruace a dřívější menopauza,
- vyšší počet porodů,
- osteoporóza u rodinných příslušníků,
- nízký příjem vápníku a vitamínu D,
- kouření a alkoholismus.
Osteoporózu mohou zhoršovat také jiná onemocnění, např. poruchy funkce štítné žlázy, chronické choroby jater a ledvin nebo cukrovka. Vliv má také užívání některých léků, zejména kortikoidů, léků na poruchy štítné žlázy nebo heparinu.
Prevence osteoporózy
Prevence osteoporózy je důležitá již v mladším věku, protože proces řídnutí kostí začíná okolo 30. roku věku. Základem je přiměřený pohyb, protože zátěž stimuluje tvorbu kostní hmoty. Vhodné jsou aktivity, při kterých jsou kosti zatíženy váhou těla, tedy chůze, běh nebo tanec. Jako prevence osteoporózy působí také dostatečný příjem vápníku ve stravě, zejména z přirozených zdrojů, např. mléčných výrobků, některých druhů zeleniny (listová zelenina, brokolice a další) nebo semen (mák, slunečnicová semínka, lískové ořechy a další). Lékař může pacientovi doporučit také uživání vápníku v tabletách. Pro ukládání vápníku do kostí je nutný vitamín D, který se tvoří v kůži při slunění, popř. je možné ho dodat v umělé formě. To je vhodné zejména u starších lidí, u kterých již tvorba v kůži nefunguje tak jako v mládí, popř. nemohou kvůli zdravotním omezením trávit čas mimo domov nebo zdravotnické zařízení.
Příznaky osteoporózy
Osteoporóza se může dlouho rozvíjet bez příznaků. Později se jako první příznaky objevují bolesti kostí a kloubů, nejčastěji v oblasti páteře, a zlomeniny po nevýznamných pádech nebo úderech. Typické jsou zlomeniny a deformace obratlů, krčku stehenní kosti nebo zápěstí. Osteoporóza způsobuje sesedání obratlů, které se navenek projevuje zakulacením páteře a snížením tělesné výšky.
Diagnostika osteoporózy
Základním vyšetřením při osteoporóze je osteodenzitometrie, při které se pomocí rentgenového záření měří hustota kostí. Výsledkem měření je koeficient, který stanovuje odchylku hustoty kostí pacienta od průměrné hodnoty zdravé dospělé osoby, popř. od průměrné hodnoty u osob stejného věku a pohlaví. Vyšetření je prováděno při podezření na osteoporózu, např. po zlomeninách ve vyšším věku, ale mělo by být prováděno i preventivně v 60 letech u žen se zvýšeným rizikem osteoporózy a u ostatních žen v 65 letech.
Vyšetření je obvykle doplněno o krevní testy a také o rozbor moči. Testy pomáhají odhalit případná přidružená onemocnění a umožňují odhadnout rychlost řídnutí kostí u daného pacienta.
Léčba osteoporózy
Největší význam v léčbě osteoporózy má přiměřená tělesná zátěž, ve starším věku je dostačující 30 minut chůze denně. Důležitý je dostatečný příjem vápníku a doplnění vitamínu D, buď ve formě kapek nebo injekcí. Při velmi nízké hustotě kostí nebo po zlomeninách jsou pacientům předepisovány léky, které působí proti dalšímu řídnutí kostí. Farmakologická léčba je zcela v rukou lékaře, který musí posoudit přínosy léčby společně s riziky, která z léčby vyplývají.
Zdroje:
Topinková, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vydání, dotisk. Praha: Galén, 2010
Litin, Scott, M.D. Mayo Clinic Family Health Book, 4. vydání, Rochester: Mayo Clinic, 2009
Beers, Mark H., MD. The Merck Manual of Health & Aging, USA: Merck & Co., Inc.