Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje zejména klouby, ale může mít i mimokloubní projevy. Ve věkové skupině nad 60 let trpí touto nemocí 2 až 3 % osob, přičemž ženy mají riziko onemocnění až 3x vyšší než muži.1 Revmatoidní artritida se poprvé objevuje obvykle mezi 20 a 50 lety2, a to nejčastěji symetricky na drobných kloubech rukou a nohou. Při pozdějším nástupu nemoci, po 65. roce věku, má nemoc často odlišný průběh, začátek onemocnění je obvykle dramatičtější a nemoc postihuje zejména velké klouby, tedy ramena, kyčle nebo kolena, často jen na jedné straně těla.
Příznaky revmatoidní artritidy
- bolesti kloubů (klidové, při dotyku nebo při pohybu),
- otoky, zčervenání okolí kloubů,
- ranní ztuhlost kloubů, lidé s revmatoidní artritidou potřebují na ranní rozhýbání kloubů více než hodinu,
- anémie,
- zvýšená teplota, únava, pocení, hubnutí,
- deformace kloubů v pozdějších stádiích onemocnění,
- tvorba revmatických uzlů, což jsou tuhé bouličky o velikosti několika milimetrů až několika centimetrů nad postiženými klouby,
- postižení jiných orgánů, např. očí, plic nebo srdce.
Diagnostika revmatoidní artritidy
Základním vyšetřením při podezření na revmatoidní artritidu je rozbor krve. Onemocnění se projevuje zejména zvýšenou sedimentací, zvýšeným CRP a anémií. Z krve je také možné určit tzv. revmatoidní faktor, což je protilátka vyskytující se u většiny nemocných s revmatoidní artritidou. Podle změn v hladinách revmatoidního faktoru lze pak dobře odhadnout vývoj onemocnění.
Vždy je provedeno také rentgenové a ultrazvukové vyšetření postižených kloubů, které objasní míru postižení kloubů a jejich okolí. Při postižení větších kloubů je v některých případech provedena punkce nitrokloubní tekutiny a její rozbor.
Léčba revmatoidní artritidy
Revmatoidní artritida je dlouhodobé onemocnění, které není zcela léčitelné. Cílem léčby je zastavení či alespoň zpomalení postupu onemocnění. Stavu, při kterém se nemoc neprojevuje, se říká remise.
Farmakologická léčba
Farmakologická léčba je zcela v rukou lékaře, k léčbě se využívají nesteroidní antirevmatika, kortikosteroidy a léky modifikující průběh onemocnění. Pokud není léčba těmito léky účinná, je možná také biologická léčba, která však má ve vyšším věku významná rizika.
Režimová opatření
Významné místo v léčbě revmatoidní artritidy mají rehabilitační aktivity, které jsou zaměřené především na udržení pohyblivosti kloubů a zabránění ochabnutí svalů. Při akutní fázi onemocnění je vhodný odpočinek a teplé obklady na postižené klouby.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba může v některých případech pomoci napravit klouby deformované revmatoidní artritidou. U velkých kloubů, zejména u kyčlí a kolen, je možná náhrada kloubu umělými implantáty.
Zdroje:
1 J. Klán, H. Ciferská, E. Topinková, Specifika revmatoidní artritidy v seniorském věku, časopis Geriatrie a gerontologie, 1/2014
2 Litin, Scott, M.D. Mayo Clinic Family Health Book, 4. vydání, Rochester: Mayo Clinic, 2009
Beers, Mark H., MD. The Merck Manual of Health & Aging, USA: Merck & Co., Inc.